Okno do ulice

Bokomara

1:DnF#es večer, lásko, nF#/Fejdu zrovna nD#mikam,
mHmaj7usím si spočítat, cG#7o se nevrátC#í,
kdF#yž přijdeš, nF#/Fezvoň, já se nD#mezamykám,
tHmaj7o mají ve zvyku jC#enom bohatí.
2:Mně patří jedno okno do ulice,
ve kterým sleduju, kam se žene svět,
co vidím, schovám ve svý harmonice,
jednou ti o tom snad budu vyprávět.
R:D#mO lidech ve frontě na dobrý skG#utky,
D#mo vlídným úsměvu, co C#už se nenosí,
D#mo nářku rozbitý tG#elefonní budky,
Ho smůle, co se mi lC#epí na šosy.
R:Taky o štěstí, jak je kdo chápe,
o holkách, který se moc rychle rozdaly,
občas je zasvědí duše pod make-upem,
jenže svět kvůli nim sotva zpomalí.
3:Tak vidíš, lásko, už mi bylo třicet,
a pořád zůstávám jednou z mnoha nul,
mám jen to svý okno do ulice,
špehýrku na životm co mě uhranul.
4:Sám stojím ve frontě na dobrý skutky
s úsměvem, který se dávno nenosí,
občas dám korunu do rozbitý budky
a sám se smůle svý lepím na šosy.
R:Možná si po štěstí pokaždý šlapu,
když spávám s holkama, co už se rozdaly,
jenomže pořád mám duši bez make-upu,
třeba svět kvůli mě jednou zpomalí ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:36:02.971+00:00
Výsledky hledání: